Blues pro slušný lidi
Recitál a autorské čtení Jiřího Dědečka, známého písničkáře, spisovatele, básníka, překladatele a předsedy českého centra Mezinárodního PEN Klubu se chystá na klubové scéně v Kulturním středisku Radotín v domě U Koruny ve středu 18. září.
Jiří Dědeček je autor četných rozhlasových a televizních pořadů, je autorem či spoluautorem více jak padesátky knih a desek. V letech 1973–85 tvořil a vystupoval ve dvojici s Janem Burianem.
Vyhovuje Vám více sólové hraní, nebo hrajete rád i v kapele? Proč jste vlastně přestali hrát společně s Janem Burianem?
Sólové hraní, to je něco, na co jsem za léta zvyklý, tam mě už nic nepřekvapí (leda někdy publikum). Kdežto s kapelou je hraní dobrodružstvím. Já nejsem hudebník, jsem zpívající básník, což moje muzikanty baví, často je to vede i k hudebním žertíkům, jimž rozumějí jen oni sami. Ale bavíme se všichni, každý po svém… Ale teď vážně – hrát s kapelou, to znamená monumentální zvuk, sílu podání, docela jiný způsob zpěvu. Strašně mě to baví!
S Honzou Burianem jsme se rozdělili, protože každý jsme směřovali jinam. Dodnes se ale rádi vídáme a poměrně často si i spolu něco ze starých časů zahrajeme. Mám ho rád jako člověka, vážím si ho jako umělce a experimentátora. Za většinu toho, co na jevišti umím, vděčím jemu, respektive naší společné desetileté dráze.
Co říkáte na současnou „letní“ politickou atmosféru? Tento způsob léta zdá se mi poněkud moc horký a Vám?
Je smutné, že věci došly až tak daleko, ale je dobré, že když už se tak stalo, našli se lidé, kteří se nebojí to řešit. Zavírat, pokutovat, uřezávat uši. Myslím, že vrácení důstojnosti a důvěryhodnosti politice jako službě národu by prospělo, kdyby poslanecká místa nebyla placená. Pak bych možná docela vážně kandidoval.
Nemáte někdy pocit, že jste odposloucháván?
Mám, ale je mi to jedno.
Nechystáte třeba vstup do politiky?
Až za to nebudou prachy. Nebo jen symbolické, třeba minimální plat podle zákona. Jednou jsem ten pokus učinil (2006) jako nestraník za Stranu zelených, a dodnes se z toho nemůžu vzpamatovat. Bylo strašné sledovat, jak Bursíkovy ideje vzaly za své…
Ano, to souhlasím, nicméně se asi Vašeho vstupu do politiky nikdy nedočkáme. Já osobně si myslím, že kdyby se v politice platilo jako ve školství a ve školství jako v politice, budou školy plné učitelů (mužů) a sněmovna plná žen. Myslím, že za zkoušku by to stálo. A potom udělat nějaký kompromis.
Jste znám také jako překladatel, zhudebňujete také své překlady?
Já naopak překládám už zhudebněné – Piaf, Brel, Brassens, Vian, Vysockij… Svoje vlastní písničky, které jsem si přeložil do francouzštiny (s pomocí přátel, rodilých mluvčích), jsem už měl zhudebněné.
Na co se můžeme v Radotíně těšit? Co uslyšíme?
Já se nikdy příliš detailně nepřipravuju, vycházím z toho, co cítím v tu chvíli na jevišti, co mi „řekne“ sál. Určitě to bude pár písniček z poslední desky Prší nám do campari, jistě také pár překladů, zejména těch nejčerstvějších – zrovna bude vycházet knížka mých překladů poezie Borise Viana, asi také zařadím nějaké čtení z nových knížek. A když to jen trochu půjde, budu si jako obvykle povídat s publikem. Těším se moc!
Děkuji Dana Radová
ke stažení:
pozvánka (pdf, 354,6 kB)