Mlýny na Radotínském potoce

Radotínský potok pramení v obci Ptice a v Radotíně pod kostelem se vlévá do Berounky. Stále ještě je údolím krásných mlýnů. Kdysi se jich uživilo na 22 kilometrech od pramene k ústí 21. Střední část potoka, Radotínské údolí, patří k nejzajímavějším pražským krasovým útvarům, nyní je to chráněná krajinná oblast Český kras. Dokladem toho je jeskyně Pod Vějířem, ve skalnaté stráni, asi 200 m od soutoku Mlýnského a Radotínského potoka. Dnes už mlýny v radotínském údolí neklapou svým charakteristickým zvukem. Přesto však život tu nezanikl. O sobotách a nedělích, v létě na celé týdny, přijíždějí noví majitelé nejen za odpočinkem, ale aby též dali starým stavbám nový život, zachránili je pro budoucnost.

Tam, kde začíná osada Cikánka, která již patří k Radotínu, stojí mlýn, od pramene potoka již čtrnáctý, v katastru obce Radotín je první. (Do samotného Radotína patří celkem osm mlýnů). Je to mlýn od pradávna zvaný Rutice. V roce 1860 koupil mlýn František Špaček. Dědicové mlýna prodali tento 300 let starý mlýn Pavlu a Janě Kunstovým.

Na konci osady Cikánka stával válcový mlýn Václava Kaliny, k němuž patřila velká zahrada. V době výstavby cementárny Lochkov mlýn pustne, cementárna stále víc a více ohlodává okolní skály, a v roce 1985 je mlýn s celým příslušenstvím srovnán se zemí:

válcový mlýn václava kaliny

Téměř v sousedství Kalinova mlýna byl Na Cikánce postaven mlýn Šarbochův. Mlynář Šarboch se ve světové válce choval k občanům velmi přátelsky a velkoryse, což se nepříznivě projevovalo na jeho hospodářství. O jeho kulturní úrovni svědčí fakt, že jej jako svého přítele navštěvoval Mistr Alois Jirásek. Mlynář Josef Šarboch byl několik let v koncentračním táboře. V roce 1958 byl mlýn zbořen, protože bylo třeba pro novou cementárnu rozšířit nové lomy. šarbochův mlýn

Od tohoto místa se dále na Radotínském potoce rozkládá radotínská cementárna. Aby mohla být vybudována, musel vzít za své i krásný Maškův mlýn - Přední Mašek. Byl v provozu do roku 1958. V tomto roce byl zbořen.

Poslední čtyři mlýny se rozkládaly v samé obci Radotín. Čp. 12 U Hadrů, později zván Brouchův, zbývající tři se jmenovaly jednoduše - Hořejší (později U Böhmů), Prostřední (Dědkův), a Dolejší (Broulímův).

O Brouchově mlýnu se zápisy zmiňují již roku 1499, za třicetileté války byl zcela rozmetán. Nový mlýn byl postaven až roku 1684. Zde se nemlelo obilí, nýbrž staré hadry, které sloužily k výrobě papíru. Proto byl zván Hadrový nebo U Hadrů.
První zmínka o Hořejším či Böhmově mlýně je z roku 1432. Poslední majitel mlýna Dr. Dukát zrekonstruoval v objektu pilu, která byla po roce 1948 znárodněna a v areálu vybudována Strojně-traktorová stanice.

Mlýn Prostřední, Dědkův, byl zván též Farářský nebo Panský. V soupise povinností je vykazován v roce 1598. Na počátku 20. století koupil Prostřední mlýn mlynář Karel Dědek. Celý objekt koupil starosta spořitelního spolku, radotínský kupec Bohumil Haman a přestavěl ho na obytný dům.

Dolejší mlýn, Broulímův, existoval již v době předhusitské. Stál na samém konci Radotínského potoka. Po roce 1910 byl vlastníkem mlýna pan Kleinert s manželkou. Mlýn byl v provozu ještě nějaký čas. Po zrušení mlýna objekt koupil Antonín Vichr a řídil zde výrobu kovozboží. Koncem první světové války objekt koupil pan Broulím a vybudoval zde smaltovnu.

Zveřejněno: 24.02.2005 –testovací účet ; Přečteno 10613 x
Vytisknout