Můj milý Radotín si ujít nenechám, říká Štěpán Rak
A snad jen jednou jedinkrát to nevyšlo, dodal hned v úvodu koncertu, který se odehrál vpodvečer druhé adventní neděle v radotínském Kulturním středisku „U Koruny“. Vystupoval tady profesor a zakladatel oboru kytara na pražské Akademii múzických umění, a hlavně Radotíňák, Štěpán Rak.
V čase adventním nemohl svoje vystoupení začít ničím jiným než vánočními písněmi a koledami z alba Ten vánoční čas. Vzpomenuto bylo i na stoleté výročí republiky, Karla Hašlera nebo přátelství s Alfredem Strejčkem, se kterým Štěpán Rak připravil pořad Vivat Respublica obsahující fantazie na českou i slovenskou národní hymnu.
Štěpán Rak na adventním koncertu v pražském Radotíně, 9.12.2018Hlavní téma celého večera bylo nové cédéčko, které pan profesor vydal na začátku letošního prosince. Jeho tvůrce mu popřál vlídné přijetí a milou pouť jeho života. Křest ale neproběhl. Na úspěch nového alba si Štěpán Rak připil společně se svými životními přáteli Stanislavem Kadlecem, Bořkem Zeleným a Františkem Jungem, dále s Ladislavem Damaškem, zástupcem radotínského závodu společnosti Českomoravský cement (sponzor adventních koncertů) a Karlem Hanzlíkem, starostou Městské části Praha 16.
„Cédéčku
bych chtěl popřát, aby se nám pokud možno co nejkrásněji poslouchalo, a aby si
co nejvíce z nás našlo v hektické době čas si
poslechnout všechno to krásné, co pan profesor na nový nosič nahrál,“ uvedl Hanzlík.
Rakovi přátelé, starosta Hanzlík a Ladislav Damašek ze společnosti Českomoravský cement připili cédéčku na zdraví a vlídné přijetí
Nahrávky na albu Domov můj jsou natočeny živě bez jakéhokoliv studiového zásahu i s různými šelesty a zvukem sálu. Natočeny byly na třech různých koncertech. Druhou zvláštností je spojení dvou nástrojů, které se ještě nikdy společně nesešly. Jednou z nich je kamenná kytara, kterou pro Štěpána Raka vyrobil Jan Řeřicha. Druhou pak originální kytara z roku 1830, na kterou Mistra doprovází jeho syn Jan-Matěj.
Štěpán Rak na koncertu zmínil i Ferdu Löffelmana, kamaráda, s nímž v Radotíně prožil vzácné chvíle a věnoval mu píseň Vůně letní louky nebo svoji babičku Marii Spilkovou, které je věnována skladba Babiččina zahrádka. „Šlo mi o to, aby atmosféra nahrávky přinášela vůni domova, aby tam byly skladby, které si rádi pustíte k odpolední nebo večerní siestě. Protože já se po všech cestách vždy nejraději vracím domů.“
