Za účasti stovek a tisíců diváků a účastníků
nejen z obcí a měst z Dolního Poberouní, které více jak deset let
spoluorganizují spektakulární akci Královský průvod, se i díky přívětivému
letnímu počasí a v pohodové atmosféře nesla velkolepá a dnes již tradiční
slavnostní cesta jeho Výsosti Karla IV., z Boží milosti císaře Římského, a českého
krále. V doprovodu své choti Alžběty Pomořanské, nejbližších členů královské
rodiny, představitelů moci světské i církevní, rytířů a jezdců letos opět
bezpečně skončila na královském hradě Karlštejně.
V příštím roce se bude konat
již dvanáctý ročník této připomínky historické pouti, při níž byly korunovační
klenoty dopraveny z Prahy až na královský hrad panovníkem z rodu Lucemburků.
Obnovení slávy, letos ve dnech 3. a 4. června
a ve zkrácené trase začínající v Radotíně, se konalo v roce připomínky 670 let
od korunovace Karla IV. českým králem a rok po připomenutí jeho výročí 700 let
od narození. Úžasná dobová atmosféra se nepodařila zhatit ani organizátory
nezvaným návštěvníkem, exministrem financí, který na svých elektronických
profilech tuto akci zneužil ke své propagaci.
Proč nás vlastně tento jedenáctý český král,
vítěz ankety Největší Čech s velkým náskokem před novodobými osobnostmi T.G.M.
a Václavem Havlem, stále a po tak dlouhé době tolik fascinuje? Je to jen vzpomínka
na „staré dobré“ časy, kdy se „naše“ říše rozkládala od Baltu až po Středozemní
moře? Nebo to je v kontextu, že naše společnost aktuálně postrádá skutečné morální
osobnosti, čestné, zásadové a pracovité autority?
Po téměř sedmi stoletích nahlížíme na Otce
vlasti stále jako na jakýsi vzor, vládce, kterému na jeho zemi opravdu záleželo,
který se snažil postavit rozvrácenou krajinu na nohy, vléval svému národu naději
do žil. Zasadil se o řadu stavebních, ale také kulturních a duchovních počinů.
Jistě, z dnešního pohledu vidíme dějiny černobíle, prizmatem kronik sepisovaných
jen omylnými (a někým vyplácenými) lidmi. Výsledky vlády Karla IV. jsou ale
neoddiskutovatelné.
Dnešnímu světu vládne snaha o rychlé
zbohatnutí, maximalizaci moci v rukách pár vyvolených, kteří berou lež, zradu a
podvod jako každodenní součást byznysu. Blaho lidí, národa, zájmy země už
snad nikoho nezajímají. Takový je mediální obraz dnešní doby. Honba za senzací,
průšvihem, přešlapem, zničením člověka jsou příliš silné. A mediální koncerny
(vlastněné třeba i politiky) vytvářející veřejné mínění, nastavují nepravdivé
politické zrcadlo a především přestávají plnit roli nejzásadnější, a to bránit
demokratické principy ve společnosti. Smutné ale je, pokud médiím podléhají i
ti, co by měli být nezávislí, objektivní a striktně rozlišovat mezi přešlapem
morálním a trestním činem. Po nedávné „vládní krizi“, vynášení informací ze živých
kauz, odposlechů, permanentním souboji policejních složek a státních zástupců
a přes rozpačité verdikty soudů je zřejmá jedna věc: Karla IV. by dnes novináři,
policisté, státní zástupci, případně samotní voliči pod vlivem mediální masáže
32 let (tedy dnešních 8 volebních období!), vládnout nenechali. A toho, co Otec
vlasti vybudoval, se za pár let dosáhnout nedá. Máme ještě někdy v budoucnu
naději na dalšího osvíceného panovníka na trůně?