Čtyřiadvacátý radotínský ples se povedl
Velký bál, velká tombola a velká zábava. Možná někdo dal
letos před plesem přednost lyžovačce – jeho chyba. Protože v sokolovně
zněla skvělá hudba a kdo chtěl tančit, měl na parketu povětšinou místa tak
akorát.
Což ale není to, co Radotínskému bálu dává jeho jedinečné
kouzlo. Tím je spíš sepětí většiny hostů a pořádajících – tuhle taneční féérii
pořádají domácí pro domácí (i když i další jsou samozřejmě vítáni). To se pak
obráží na uvolněné atmosféře. Ač v róbách a oblecích, jsou tu tanečníci
jako doma. (Protože to tak je.)
A jaké to bylo konkrétně letos? Opět hrála budějovická
Jazzika klasické taneční melodie posbírané z portfolií jazzových autorů. A
hrála je dokonale. A opět se zahajovalo s trubači a úvodním slovem
radotínského starosty Karla Hanzlíka, který všechny přivítal, pozval na parket
i do tomboly a neopomněl ani připomenout, že příští ročník už bude jubilejní,
čtvrtstoletý.
Vstupy profesionálních tanečníků Hansera Raúla Estenoz
Verdecii a Marie Isabel Echemendia Artiagy vždy trochu vytrhly bál ze
středoevropského ladění – jejich kubánské verze latinských tanců tak alespoň
všechny připravily na poslední taneční blok s Mescla orquesta.
Před ním se ale ještě muselo losovat – tahání čísel losů
deseti výherců cen nejcennějších ze skleněného cylindru se přeci nesmí odbýt! A
tak se starosta s místostarostou a kulturistkami z Koruny pustili po
jedenácté večer do hry s nervy všech, kdo si zakoupili postupující losy –
aby jim mohli rozdat ceny věnované sponzorujícími partnery plesu. Mezi výhrami
byla elektronika, včetně velké LED televize, ale i třeba kvalitní set seker značky Fiskars a nebo
poukaz v hodnotě tří tisíc korun na kosmetické služby. A cena hlavní?
Popelnice! V ní ovšem vítězka nešla nejen soupravu vinných sklenic, ale i
poukázka na domácí vinotéku.
Nějaká ta výhra snad ale putovala ke každému, kdo si
nezapomněl losy zakoupit. A pokud to někdo nestihl? Stihl ples – a ten stál za
to.
více fotografií naleznete ve fotogalerii