Slovo starosty

Za pár dnů oslavíme významné výročí událostí, které se staly důležitým mezníkem v novodobé historii českého a slovenského národa a byly podstatné pro další vývoj v naší společnosti.
17. listopadu 1989, tedy před dvaceti lety, došlo k odstartování pádu totalitního režimu. Tehdy, před více jak dvaceti roky, se zdálo, že komunistický systém je nezlomitelný. Poúnorové perzekuce, zastrašování lidí a potlačování všech demokratických principů a svobod po dlouhých jednačtyřicet let zotročovaly národ a mrzačily charaktery lidí. Přesto se, tak jako v jiných etapách našich dějin, našli bojovníci za svobodu, kteří se v mnoha případech nebáli riskovat to nejcennější v zájmu dosažení demokracie a necenzurovaného názoru.

K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost národa s politickou a ekonomickou situací v zemi. „Sametová revoluce“ a události mezi 17. listopadem a posledními prosincovými dny 1989, které znamenaly nenásilný státní převrat, daly základ pro obnovu demokratické společnosti. Asi všichni, kdo jsme měli možnost zažít „revoluční“ euforii, jsme si mysleli, jak rychle se bude možné zbavit všech „totalitních“ deformací a obnovit svobodnou a demokratickou společnost.

Dnes vidíme, jak naivní to byla představa, a můžeme říct, že náprava bude nějaký ten pátek určitě ještě trvat. Markantní je především to, jak si někteří mezi námi pletou demokracii s anarchií – já můžu všechno, ale běda tomu, kdo se dotkne mých zájmů. Proto je potřeba si neustále uvědomovat, jak je demokracie a svoboda úžasná a křehká věc a jak je stále musíme hájit, jelikož nejsou samozřejmostí. Připomínejme to i zástupcům naší nejmladší generace. Vzpomeňme v uspěchané době alespoň krátce na listopadové dny, na zvonění klíči, první veřejné demokratické diskuze, na tu úžasnou atmosféru. Vzpomeňme ale i na Palachy, Horákové, vojáky padlé na bojištích první i druhé světové války, na všechny ty, kteří obětovali svůj život za ideály svobody. Buďme na ně hrdi a važme si jich.