Slovo starosty

Českou vládu je nutné pochválit za řadu reformních kroků, o kterých její předchůdkyně rády mluvily, ale to bylo maximum, co byly schopny učinit. Razantní úspory dopadají na všechny vrstvy obyvatel, ač třeba státní zaměstnanci či lidé závislí na péči jiných změn pociťují silněji. Jedním z kroků, které jsou však po zásluze vnímány s rozpaky, je penzijní reforma.

Pomiňme nyní klíčovou otázku, zda je vůbec bezpodmínečně nutná (připomeňme si, že ještě před pár lety se na sociálním pojištění vybralo více, než kolik bylo vyplaceno na důchody, a peníze se – místo uložení na horší časy – převáděly na jiné „bohulibé“ účely). Rovněž tak podivuhodně skálopevné rozhodnutí, že bez soukromých penzijních fondů se prostě systém neobejde, ač ty jsou jen o něco méně rizikovou investicí než úspory uložené do standardních podílových fondů.

Mnohem zajímavější je způsob, jak je vyřešena otázka financování systému, který se nebude opírat již jen o průběžný systém (současní pracující platí dnešním důchodcům), ale také částečně o kapitálový (sám si spořím na svůj důchod). Převedení části financí do soukromých fondů bude znamenat úbytek peněz jdoucích do eráru a způsobí další deficit. A jak ten sanovat? Uspořit? Hledat rezervy v systému? To je všechno moc složité. Jednodušší řešení? Zvýšit daně.

Vláda sází na zdánlivou jistotu. Daň z přidané hodnoty má relativně stabilní výnos a při zrušení řady výjimek (zboží zařazené do nižší, dnes 10% sazby) je zde počítáno se zaručeným výnosem. Zkusme zapomenout na spory, zda jsou meloun či jahody zelenina, nebo ovoce, a co na to říká „expert v oboru“ – celní sazebník. On totiž ten výnos nemusí být vůbec tak jasný. Pokud se podíváme do ekonomické teorie, detailně se výnosem daní zabýval tým vedený Američanem Arturem B. Lafferem v 80. letech 20. století – zkoumali, zda zvýšení daňové sazby přinese vždy další, dodatečný výnos do státní pokladny. Odpověď je jasná: ne, protože je-li nové zdanění vnímáno jako vysoké, firmy spíše omezují výrobu, lidé méně nakupují či pracují.

A že mají čeští občané daň z příjmů jen 15procentní? Tak to je klam. Daní jsou i různé další povinné odvody jako sociální a zdravotní pojištění, daně platíme při nákupech potravin, služeb, na benzínce… Sečteno podtrženo: v roce 2010 jsme 5,5 měsíce pracovali na stát. Letos to bude víc. Kde je hranice, za níž se už nevyplatí pracovat legálně?

Mgr. Karel Hanzlík
starosta Městské části Praha 16