Slovo starosty

Koncem října jsme si již tradičně, někde více s okázalými poctami a někde ve skromnější podobě ve skupině několika málo lidí, připomněli události, které před více jak 90 lety vedly ke vzniku samostatného Československého státu a k nastolení toužebně očekávaných demokratických principů.

Tehdy, 28. října roku 1918, byly naplněny snahy a tužby mnoha zástupců českých a slovenských generací, kteří se za více jak třísetleté nadvlády Habsburků snažili o zachování národní identity, ale i o získání svobody a nezávislosti pro oba národy. Demokratické principy a vymoženosti svobodné společnosti bereme dnes všichni jako samozřejmost. Samostatnost a nezávislost jakbysmet… Není však tomu dávno, co lidé za demokracii, za svobodu a lepší budoucnost svých dětí a společnosti neváhali obětovat to nejcennější, co každý z nás má – svůj život. Někdy daleko od svých domovů, v těžkých podmínkách žalářů a válečných polí světových válek.

Při výročí těchto událostí si dosti často kladu otázku nad pojmem vlastenectví a kdo ho jak chápe. Jedná se zjednodušeně o společensko politický postoj každého z nás ke své vlasti, k místu kde žijeme a vyrůstáme, o hrdosti k historickým a kulturním odkazům svého národa. V kontextu s výše uvedenými větami si myslím, že máme být hrdi na řadu historicky významných osobností, které český národ světu dal, na řadu historických událostí, kterými se náš národ identifikoval a právě na spoustu obětí, na ty, kdo ve jménu svobody, demokracie a pravdy položily svůj život a které si právě i 28. října připomínáme. Bohužel mám dojem, že v poslední době se vlastenectví u mnohých projevuje pouze v okamžicích úspěšných vystoupení našich fotbalistů či hokejistů na vrcholných akcích. S úžasem jsem vždy při svých cestách do Norska sledoval severskou hrdost celých rodin při vztyčování královské vlajky při příjezdu i do toho nejzapadlejšího venkovského sídla. Vztyčení bylo hned prvním nezastupitelným úkonem. Nedivím se pak, když na začátku listopadu čtu, že Norsko vévodí žebříčku prosperity. Ano, mnozí můžou namítat, že je bohaté na nerostné suroviny a že k tomu má předpoklady, ale to jsou i jiné země, které jsou daleko v poli statistiky.

Proto s vlastenectvím dávám do souvislosti i obsah pojmu zodpovědnost. Zodpovědnosti k tradicím, k životu a k budoucnosti. Vlastnosti, která je motivující a jež přirozeně brání společnost před všemi nešvary. Především celá řada současných politiků by si ji měla do nekonečna opakovat, protože možná i kvůli nim dnes lidé projevují svoje rádoby vlastenectví jen při sportovních výsledcích české reprezentace. Vše začíná v rodinách, ve výchově, v nastavení těch správných hodnot. Prosím, uvědomme si to! Uvědomme si, že ještě i v dnešní době jsou na světě místa, kde nemůžete svobodně projevit názor, mít svobodnou a demokratickou volbu.

Mgr. Karel Hanzlík
starosta Městské části Praha 16