Slovo starosty
Možná i vzpomenutí na obrázky typické české zimy, které tak rád maloval pan Josef Lada. Vše ještě bylo umocněno dlouhodobějším mrazivým počasím stlačujícím rtuť teploměrů hluboko pod bod mrazu.
Opět po létech jsme si mohli i v Praze 16 zabruslit anebo zahrát hokej na zamrzlých přírodních vodních plochách a někteří i s mírným rizikem na řece Berounce, na Krňáku pod zbraslavským zámkem anebo ve slepých ramenech Vltavy. To byla zase ta opravdická zima, která vytváří ledové ornamenty na sklech oken a červené tváře na našich obličejích i při krátkém pobytu mimo vyhřátý domov.
Dětské veselí ze zimních radovánek a hrátek, procházky na běžkách v bílé stopě po blízkém okolí a bruslení na přírodních kluzištích jsou zážitky, které nebývaly dříve ničím neobvyklým. Jen jsme jim za poslední roky odvykli. Někteří možná rádi.
Sníh a mráz totiž s sebou v mnoha případech přináší i problémy. Starost s odklízením sněhu a náledí z chodníků, se zprůjezdňováním komunikací a parkovacích ploch byly v druhé půli ledna a na začátku února takřka na denním pořádku. Nekonečná a vysilující práce od časných ranních hodin. Očekávané oteplení bylo pozvolné, a tak uvolněné kusy ledů plovoucí korytem řeky Berounky a Vltavy, představující veliké potencionální nebezpečí, prověřily pouze bdělost povodňových orgánů.
Naštěstí vše dopadlo dobře. V pořádku je i to, že jsme mohli zas pocítit zimu se vším, co k ní v našem zeměpisném pásmu patří. Možná vám i to vlilo do mysli trochu naděje, že následující roční období budou taková, jaká vždy byla.
Pohodové dny zbývajícího zimního období přeje
