Opište kontrolní kód!
V případě dalších dotazů se obraťte na naše Oddělení správy obecních nemovitostí, Sídliště 1600/15a, Praha-Radotín.
Denostupňová metoda počítá s tzv. denostupni (dále jen DNS). Pro výpočet DNS je potřebný teploměr umístěný uvnitř referenční místnosti v bytě a druhý teploměr, který bude měřit venkovní teplotu. Venkovní teploměr se instaluje nejlépe na severní stěnu objektu a to proto, aby jeho náměr nebyl zkreslen ohřevem od slunce. Venkovní teploměr by také neměl být umístěn u výdechů kanalizace nebo vzduchotechniky. Cílem je měřit co nejpřesněji venkovní teplotu bez vlivu zkreslujících faktorů. Vnitřní teploměry se instalují do bytových obytných místností (obývací pokoje, ložnice, pracovny, dětské pokoje). Obvykle se neinstalují do kuchyní, neboť teplo z vaření může ovlivnit měření. Teplotní sensory v bytech se instalují striktně do stejné výšky od podlahy a to proto, aby byla zajištěna spravedlivost měření. Teplota v rámci místnosti se liší podle výšky od podlahy. Teploměr v bytech se montuje na protilehlé stěny k oknům a to tak, aby na ně nikdy nemohlo svítit slunce. Neměly by být instalovány nad zdroji tepla (například televize nebo akvárium) a také by měly být vzdáleny alespoň 50 cm od dveří (kvůli eliminaci vlivu průvanu). Nejde-li sensor namontovat na protilehlou stěnu (skříň, obraz atp.), využije se pro montáž některá z bočních stěn v místě nejvíce vzdáleném od oken.
Vlastní výpočet DNS se pak provádí dle vzorce Tin - Text * Den = DNS (Tin = vnitřní teplota, Text = venkovní teplota, Den = 1):
Tin = 22 st. C, Text = 5 st. C ... zde je výpočet DNS (22 - 5) * 1 = 17 DNS
Tin = 22 st. C, Text = -7 st. C ... zde je výpočet DNS (22 - (-7)) * 1 = 29 DNS
Z uvedeného příkladu je zřejmé, že čím je větší rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou, tím více je vygenerováno DNS. Jako Tin a Text se používají průměrné denní teploty. Čím častěji se měří, tím je výpočet přesnější. Naše společnost v současnosti používá sensory, které měří teplotu v intervalu 5 - 15 minut (dle nastavení) a tuto hodnotu zasílají na server společnosti SOFTLINK s.r.o., která zpracovává pro Městskou část Praha 16 rozúčtování pro byty na starém sídlišti. Aby se DNS vygenerovaly pouze ve dnech, kdy se fyzicky topí, montuje se ještě speciální sensor na přívod topného media. Podle teploty topného media se spolehlivě určí, zda je topná sezona či nikoliv. DNS se vygenerují tedy jen ve dnech topné sezony.
Samotné DNS však vypovídají pouze o poměrném energetickém nákladu konkrétní místnosti. Náměry DNS je potřeba přepočítat na m2 plochy bytu (u objektů se stejnou výškou stropu) nebo na m3 objemu (u objektů s nestejnou výškou stropů). Zde je potřeba zmínit, že existuje standardní a ekonomická verze denostupňové metody. Ekonomická verze využívá pouze jeden sensor v rámci bytové jednotky (umísťuje se většinou do obývacích pokojů) a náměr sensoru se násobí plochou bytu nebo objemem bytu (vzniká tedy DNSm2 nebo DNSm3). Standardní model denostupňové metody počítá s údaji z více sensorů. Pro představu uvedu příklad bytu 3 + 1 v panelovém domě se stejnou výškou stropů v celém objektu. V bytě budou umístěny 3 sensory. První v obýváku (20 m3), druhý v ložnici (15 m2) a třetí v dětském pokoji (10 m2). Kromě uvedených místností má byt ještě neměřenou část - kuchyň, koupelnu, WC a předsíň - celkem 22,5 m2. A právě tato neměřená část se musí rozdělit dle výměr místností s teplotními sensory (tady v poměru 20:15:10). Vypočítá se tedy plocha vlivu jednotlivých sensorů (obývák 20 + 10 = 30 m2, ložnice 15 + 7,5 = 22,5 m2, dětský pokoj 10 + 5 = 15 m2).
Výpočet v rámci roku se provádí tak, že se u každého sensoru sečtou vygenerované DNS ze všech dnů topné sezony a vynásobí se plochou vlivu konkrétního sensoru. Tak se to provede u všech teplotních sensorů
v objektu. Celkové číslo DNSm2 nebo DNSm3 za objekt se pak vydělí plochou bytů a vyjdou průměrné bytové DNS. A v jejich poměru se rozdělí náklad na teplo mezi jednotlivé domácnosti.S pozdravemEva Javorská