Divadelní tip: Jana Eyrová!
Divadelní zpracování nesmrtelného románu Jana Eyrová od Charlotte Brontëové v režii Františka Kreuzmanna uvede Kulturní středisko "U Koruny" ve čtvrtek 13. října od 19 hodin.
Vstupenky za 200 Kč lze zakoupit před představením nebo ještě dnes, tj. ve středu 12. října od 16 do 18 hodin v "Koruně" na nám. Osvoboditelů 44/15, Praha-Radotín.
Jana Eyrová je román anglické spisovatelky Charlotte Brontëové, který vydala v roce 1847. Příběh lásky chudé dívky Jany Eyrové a bohatého pana Rochestera dodnes patří ke světovým bestsellerům, je nabitý událostmi, překvapivými dějovými zvraty, silnými emocemi, tedy vším, co má dobrý divadelní příběh mít.
Přesto je román velmi těžké uvést na jeviště bez zbytečného patosu či popisnosti. František Kreuzmann se o to pokusil - převést příběh na divadelní prkna s lehkostí, opravdovostí, pokorou a všemi potřebnými vášněmi i tajemstvím. Vyvážené a poctivé herecké výkony ale podávají všichni členové jeho společnosti: dvě herečka a dva herci v jedenácti rolích. Výborně funguje úsporná, ale funkční scénografie, kostýmy i krásná hudba.
Překvapivý herecký výkon podává radotíňačka Milada Čechová. Původní profesí loutkoherečka tu vystupuje hned ve třech rozdílných rolích. Její muž Vladimír Čech jí jistě z hereckého nebe tleská! A vy si v rozhovoru můžete přečíst, co si tom myslí ona sama:
Milado, jsi loutkoherečka, jak jsi přišla k trojroli a bez loutky?
Po mnoha letech u loutkového divadla už asi osm let spolupracuji s Divadelní společností Františka Kreuzmanna – hostujeme s činoherními pohádkami po českých divadlech. Také jsem ve Sluhovi dvou pánů hrála Honzovi Potměšilovi jeho milou Smeraldinu. Letos v lednu náš principál František za mnou přišel s nabídkou těchto tří rolí. Bylo to lákavé, ale zároveň jsem se trochu bála. Dramatický kus jsem ještě nezkusila. Šla jsem do toho s podmínkou zadních vrátek, že když to nepůjde, vycouvám. A věřila jsem Františkovi, který napsal krásnou dramatizaci příběhu.
Máš trému, když jsi vidět a bez loutky?
Zdravá tréma je na místě. Největší nervy mám z toho, abych přišla na jeviště ve správném kostýmu, mám asi deset převleků. Loutkové divadlo se už dlouho prolíná s činoherním herectvím. Loutkoherec je vlastně bohatší – neměřeno penězi – víc tvůrčí než „jen“ činoherec. Měl by umět v podstatě to, co činoherci a k tomu zvládnout různé typy loutek, pantomimu, tancovat, zpívat, umět sdělovat přes něco. Ale samozřejmě to nelze takhle striktně rozdělovat. A znám spoustu činoherců, kteří se s loutkou „poprali“ skvěle.
Tak mne napadá, že byste byli ideální herecký pár s Vladimírem, podle mě jsi herecký objev a talent. Věděl o Tvých hereckých schopnostech?
Nevím, jestli jsem herecký objev a talent, to bych si tedy tvrdit netroufla. Ale po všech představeních, ve kterých mě Vladimír viděl, mi vysekl poklonu. Stačil jich shlédnout celkem dost, ale na jevišti jsme se bohužel nepotkali. On byl spíš ten dramatický „čunoherec“ (jak jsem láskyplně rýpala), a to moc dobrý. Já, ač jsem na jevišti byla mockrát jako „živák“, tak víc ve stylizovaných komediích nebo v autorských představeních. Chystala jsem pro nás dva takovou „komořinu“. Oba jsme měli rádi básničky a víno, tak to měl být takový příjemný mix básniček, písniček, bonmotů a citátů o víně. Ale už jsme to bohužel nestihli...
Ty jsi z Radotína, pak jsi dlouho bydlela jinde a po odchodu Vladimíra do hereckého nebe jsi se i s dětmi zase vrátila, co říkáš na dnešní Radotín?
Jednoznačně paráda! Byla jsem ráda v Plzni, na Malé Straně i v Klínci, ale Radotín má velkou zásluhu na tom, že mi pomohl překonat životní bol... Žije se tady moc dobře. Jasně, že tak jako všude by se našly nedostatky, ale nemůže být vše hned a já raději vidím to pozitivní a toho je mnoho. Je nabíledni, že vedení radnice je tu pro lidi a za tím si stojím. Teď mi tak blesklo hlavou – máme krásnou knihovnu, jen ještě malé knihkupectví bych přivítala. Nechytne se toho někdo?
Dobrý tip! Díky za rozhovor a už se moc těším na vaše představení v Koruně.
Dana Radová
vedoucí Kulturního střediska Radotín