Kulturní činnost
Jednou z nejvýznamných složek kulturního života byly spolky. V kronice je uvedeno, že v roce 1946 bylo v Radotíně registrováno 30 různých spolků. Mnoho jich již zaniklo, hlavně těch, které byly činné ještě před 1. světovou válkou. Většina těchto spolků měla ve svých stanovách o účelu spolku také zvláštní odstavec, kromě své zájmové činnosti: ” pořádání ušlechtilých zábav a vzdělávání členů odbornými přednáškami s pomocí spolkové knihovny ”. Prakticky se skoro všechny spolky zabývaly kromě hlavní náplně své činnosti také kulturou nejrůznějších forem. Nejstarším registrovaným spolkem v Radotíně je roku 1886 Sbor dobrovolných hasičů. Druhým nejstarším spolkem je TJ Sokol založený roku 1888. Okrašlovací spolek byl založen roku 1902 jakož i jednota DTJ. Radotínský SK a Baráčníci pak v roce 1922.
K významným složkám radotínské kultury náleželo ochotnické divadlo. Roku 1891 vznikla v Radotíně jako místní odbor Národní jednota pošumavská. Jejím posláním byla morální a hmotná podpora českých menšin v Pošumaví. Radotínský odbor měl na starosti menšinu ve vsi Kozolupy na Plzeňsku. Činnost této jednoty byla velice obsáhlá. Pořádala přednášky, národní slavnosti, zájezdy na Šumavu, podniky zábavní a kulturní, mezi nimiž bylo nejčastěji právě ochotnické divadlo. To tedy byla první korporace hrající v Radotíně divadlo soustavně. Hrálo se od počátku v hostinci U Hamanů, nejdříve v původním sále, v zahradě, později v nově zřízeném sále v poschodí hostince na malém primitivním jevišti, které přesto sloužilo našim ochotníkům po desítky let. Později po úpravě sloužil sál dlouhá léta našemu zdravotnictví. NJP měla asi 200 členů, existovala a pracovala asi 30 let. Její činnost ustává v roce 1919, ale oficiálně byla zlikvidována v roce 1931. A právě v době, kdy tato jednota přestala hrát divadlo, vznikají postupně tři divadelní kroužky.
Byly to Kroužek kovopracovníků, Beseda Tyl a Čechie. Trvání Kroužku kovopracovníků bylo krátké, a tak 17. ledna 1920 bylo založeno dramatické sdružení Čechie a 5. listopadu 1922 Beseda Tyl. Oba tyto divadelní spolky vedly kroniky, které jsou nyní uloženy v archivu letopisecké komise. Činnost je v nich dosti podrobně popsána, i když poněkud rozdílným způsobem.
Beseda Tyl
Kronika Besedy Tyl kromě seznamu členů a funkcionářů, seznamu hraných divadelních her s přesnými daty popisuje neustálý zápas o bytí a nebytí spolku. Kromě toho bohužel neobsahuje ani jedinou fotografii. Z kroniky je patrno, jaká to musela být láska a obětavost členů, aby spolek udrželi. Beseda Tyl hrávala U Koruny, ale v roce 1938 byl sál zabrán pro druhý radotínský biograf. Od počátku činnosti až do roku 1947 byla sehrána 154 představení, z toho 102 činohry a 52 operety. Beseda Tyl hrávala hlavně veselohry, lidové hry a oblíbené operety. Svou obětavostí, prací a nezměrnou láskou k divadlu odvedla BT kus poctivé práce pro obveselení, poučení i zábavu radotínských občanů.
Dramatické sdružení Čechie
17. ledna 1920 šest zakládajících členů svolává první ustavující schůzi Čechie. Byli to: František Bláha, František Pechar, Vlasta Bláha, Rudolf König, Jan Němec, Rudolf Graftnetr. Prvním předsedou byl zvolen František Bláha. Zahajovací představení bylo sehráno pouhý měsíc po prvé schůzi dne 29.3.1920, a sice Z českých mlýnů. Hrálo se U Hamanů za účasti 269 diváků a skončilo schodkem 103,88 Kč, který uhradil František Bláha.
V roce 1932 přechází Čechie od Hamanů do nově vybudované sokolovny. Po dlouhých letech tísně se jí tím dostává velkých možností k dalšímu vzestupnému vývoji. Jeviště je zde velké, ale nezařízené, proto se valná hromada rozhodla zakoupit nové dekorace nákladem 10.000,- Kč. Takový obnos pochopitelně v pokladně nebyl, bylo nutno uzavřít půjčku podmíněnou dlužními úpisy, které podepsalo celkem 8 členů. Dekorace dodala firma Drobný z Místku. Byly velmi působivé a sloužily dlouhá léta. Dluh byl ovšem po řadu let tíživým břemenem a zcela zlikvidován byl až v roce 1941. Nové prostředí přineslo v prvních letech zvýšenou úroveň repertoáru i provedení. Hrálo se také v přírodě, nejprve v zahradě U Brouchů, kde byla v roce 1925 sehrána hra "Lázeňská víla".
Největší podniky v přírodním divadle však byly uspořádány ve Slavičím údolí: v roce 1928 "Jan Výrava" a v roce 1934 "Jánošík". V obou představeních vystoupil jako host člen Národního divadla Jaroslav Vojta. Jánošík byl sehrán ve spolupráci se členy Sokola, divadelního spolku Palacký Lochkov a Selské jízdy, celkem účinkovalo na 200 herců před návštěvou 3000 diváků.
S Čechií spoluúčinkovali i jiní známí umělci, v prvé řadě Jiří Steimar, Jaroslav Řepa, Soňa Červená a jiní.
Činnost Čechie od roku 1920 až do jejího ukončení v roce 1962 obsahuje celkem 247 představení, z toho 210 činoher, 34 operety a 3 opery. Operety dirigoval Václav Burian a Dr. Fürst. Některé operety a tři opery byly provedeny již v rámci klubu ROH Janka Radotín. Činnost DS Čechie byla ukončena v roce 1962 a poslední smutný zápis v kronice zapsal Jiří Daňhelka: "Dnešním dnem končí činnost Čechie pro naprostý nezájem diváků: na posledním představení Půlnoční mše bylo 65 diváků".
Loutkové divadlo
Loutkové divadlo dlouhá léta v minulosti poskytovalo ušlechtilou zábavu dětem a někdy také dospělým. Kočovná divadélka zajížděla do Radotína již v dřívějších dobách, ale prvním místním propagátorem loutkového divadla v Radotíně byl až v roce 1920 p. Bejlek. V roce 1928 vznikl při Sokolu loutkový odbor, který vedl Miroslav Šoufek. Divadlo mělo na tehdejší dobu výborné vybavení. Kruhový horizont, dokonalé osvětlení ve všech barvách, mrakopřístroj. Loutky se vodily na dvoumetrových nitích z můstku, vpředu pevně zabudovaného a pojízdného nad jevištěm. Čtenáři rolí byli před jevištěm v budce. Scény se stavěly na 4 pojízdné podlahy, takže se najednou postavily 4 různé scény a pouze vsunutím a vysunutím se vyměnily v krátké době. Nedlouho po válce přešla scéna do domu U koruny. Činnost loutkového divadla ustala postupně na přelomu 80. a 90. let.
Zpěv
Počátky sborového zpěvu v Radotíně sahají do doby před první světovou válkou. Základ pěveckého sboru byl dán již v roce 1913. V roce 1920 byl ustanoven pěvecký sbor pod jménem Dalibor. V roce 1932 v době hospodářské krize vstupuje Dalibor do Sokola jako pěvecký sbor. Tím byl zbaven větší části svých finančních starostí, získal kromě členstva i vhodnou místnost na zkoušky a velký sál pro veřejná vystoupení.
Dětský pěvecký sbor Josefa Dražana
Vznikl v roce 1939 a založil jej učitel obecné školy Josef Dražan. Od roku 1945 byl přejmenován na Dětský pěvecký sbor a dále účinkoval jako kulturní středisko instituce Praha - západ. Bylo to vynikající těleso, které slavilo úspěchy nejen u nás, ale i za hranicemi naší vlasti. Bohužel, jeho činnost neměla dlouhého trvání.
Hudba
Nejstarší známá kapela v Radotíně byl hudební kroužek vedený řídícím učitelem Šmídem. Hráli v ní učitelé, několik vysloužilých vojenských hudebníků a také další radotínští občané. Tento hudební kroužek hrál jen pro své potěšení, při některých slavnostech ve vsi Radotín a v místním kostele, jak tehdy bylo zvykem. Pro taneční zábavy a různé slavnosti nebylo v Radotíně hudby. Když jí bylo třeba ,sjednala se buď na Zbraslavi nebo ve Slivenci, kde tehdy kapely existovaly.
V roce 1896 byla vytvořena v Radotíně řádná kapela. Byla to kapela Josefa Pechara, krejčího, která zanikla brzy po skončení války.
V této době vznikla kapela Václava Kváči, bývalého hospodského v restauraci U Cerhů - nyní U Kestřánků. I tato kapela po krátké době zanikla.
V roce 1924 založil další kapelu Jan Dragoun, mistr od Janků. Její život trval tři roky. V roce 1924 založil kapelu též Václav Šnajberk a o rok později Josef Kaucký, jenž vyučoval na housle a baskřídlovku. Po něm zakládá Toník Bejlek známý džezový orchestr AB a další kapelu Václav Sojka.
V roce 1928 byl utvořen první malý operetní orchestr, který doprovázel v ochotnickém divadle při operetách a hrách se zpěvy. Jeho dirigentem se stal Václav Burian, tehdy sedmnáctiletý. Zůstal operetě věrný po celý život.
V roce 1932 byl založen sokolský hudební kroužek, řízený Ladislavem Čepičkou, žákem Jana Kozy. Postavením sokolovny v roce 1932 byla dána veliká možnost pro zkoušky i veřejné produkce založenému velkému symfonickému orchestru Jana Kozy. Rovněž vzniká velký dechový orchestr sokolský, řízený opět Janem Kozou. Základem těchto orchestrů byla přítomnost výborných hudebníků a záslužná práce již dříve jmenovaných kapelníků. Hlavní roli v přípravě muzikantů hrála hudební škola Jana Kozy, člena České filharmonie, který vychoval řadu žáků vysoké úrovně.
Po osvobození v roce 1945 se již nepodařilo organizovat hudební život v Radotíně v tom rozsahu, jaký existoval až do roku 1938. V roce 1947 přišel do Radotína dr. Fürst, který se ujal vedení Dalibora, a začal soustřeďovat kolem sebe bývalé hudebníky sokolské hudby Jana Kozy i členy Čechie, takže byl znovu vytvořen soubor, díky němuž se Radotín stal v letech padesátých opět čelným kulturním činitelem v rámci kraje. Sbor účinkuje při různých oslavách, při dožínkách, např. i na Chuchelském závodišti, na velké slavnosti ve Slavičím údolí a při dalších příležitostech. Zpívá také pro zaměstnance přímo v závodě Janka na malém jevišti v jídelně. Rozšiřuje soubor o výborné sólisty a tak byly vytvořeny předpoklady pro uvedení klasických operet. Po úspěšném provedení operet byly určeny vážnější cíle, opery. Jako první byla uvedena V studni. To byla velice úspěšná éra závodního klubu ROH Janka Radotín (pod touto hlavičkou byl soubor nucen účinkovat). V roce 1953 byl vybrán jako nejlepší z pražského kraje a byl pozván k účinkování do divadla v Mladé Boleslavi, kde sehrál dvakrát s velkým úspěchem Hubičku. Všechny hry byly provedeny též v přírodním divadle v Lysé nad Labem, ale i v jiných místech, např. v Čakovicích a Řevnicích.
Počátkem šedesátých let působil v místě soubor malých forem ZaRyl, který Radotín reprezentoval na různých soutěžích a v r. 1962 se stal vítězem krajského kola.
Dnes již na tuto éru zůstaly jenom vzpomínky, divadelní minulost bohužel zcela ustala, bývalí sólisté odcházejí na věčnost, a tak o této činnosti můžeme číst pouze v análech.
