Životní prostředí

A skutečně tomu tak i bylo. Dokonce ani zbourání staré cementárny v roce 1963 nezbavilo Radotín nálepky málo přitažlivé lokality, jelikož socialistické chápání stavělo průmysl či výrobu v žebříčku hodnot daleko před ochranu životního prostředí. V tomto směru se popravdě řečeno začal Radotín měnit k lepšímu až v posledním desetiletí.

Základní linie, kterou sleduje nyní místní samospráva, spočívá totiž v postupných, v místním rozsahu proveditelných opatřeních, jimiž se odstraní staré ekologické zátěže a vytvoří se předpoklady, aby každý uvědomělý občan mohl pečovat o zdravé životní prostředí ve svém okolí. Kvalitu hlavních složek životního prostředí, tj. ovzduší, půdy a vody, dlouhodobě sleduje a ovlivňuje komise životního prostředí zřízená radou místního zastupitelstva. Po listopadu 1989 byla provedena objektivní inventura stavu životního prostředí v Radotíně. Jako první v Praze iniciovala právě naše rada místního zastupitelstva provedení odborně fundované ekologické studie, v jejímž rámci byla vyhodnocena kvalita ovzduší. Analýzou vzorků půdy z míst pokrývajících intravilán Radotína byla zjištěna její kontaminace těžkými kovy a byla vypracována studie vlivu životního prostředí na zdraví obyvatel, hlavně dětí. Přestože Radotín leží v dobře větratelném, širokém údolí Berounky, orientovaném přibližně ve směru převažujícího proudění vzduchu, tedy ve směru jihozápad-severovýchod, byl výsledek studie neradostný. Bylo potvrzeno, že ovzduší ve většině částí Radotína je velmi silně znečištěno. Kromě dálkového přenosu znečištění nejvíce ovlivňovaly kvalitu ovzduší cementárna, státní statek, kotelny závodů, podniků a domovní topení, kde se jako palivo používalo v devadesátých letech většinou hnědé uhlí nebo sirnatý topný olej, a konečně též automobilová doprava.

"Stará" radotínská cementárna byla svojí prašností vyhlášená:

Průběh hodnot ročních průměrů (IHr) koncentrací oxidů dusíku (vyjádřená kont. N02) a oxidu siřičitého v ovzduší v letech 1992-19999, zjišťovaných na stanici zřízené a provozované MÚ, ukazuje tabulka (stanice se nachází na křižovatce ulic Výpadová-Vrážská).

Přechodem významného podílu lokálně vytápěných domácností na čistší tepelný zdroj (plyn, elektřina) a likvidací kotelen průmyslových závodů, vytápěných uhlím, se postupně podstatně snížily emise oxidu siřičitého (viz tab.). Velkými investicemi do technologie cementárny a zvýšením pracovní kázně zaměstnanců poklesla emise prachu z tohoto závodu na 1/7 hodnoty r. 1990. Úpravou spalování v cementářských pecích se snížila emise oxidů dusíku, avšak na jejich obsahu v ovzduší centra Radotína se to prakticky neprojevilo, neboť vlivem oddalování stavby rychlostního silničního okruhu, který by svedl dopravu ze směru od Plzně na Strakonice a částečně i na Brno, se zvětšila hustota automobilového provozu v této městské části. Právě ta v současné době hlavně je zodpovědná za neměnící se obsah oxidů dusíku v ovzduší střední části Radotína (viz tab.)

Byly zlikvidovány skládky nebezpečného odpadu, obsahující těžké kovy, které dřívější režim povolil umístit v chráněném území Černá rokle, v bezprostřední blízkosti Šachetského potoka. V městské části nyní funguje dvojí systém sběru tuhého odpadu. Magistrát hl.m.Prahy zajišťuje svoz domovního, velkoobjemového, nebezpečného a separovaného odpadu (papír, sklo, plasty), městská část provádí sběr tříděného odpadu do velkobjemových kontejnerů (dřevo, kovy, bio). Tím značně pokleslo riziko vzniku černých skládek. Informace o pohybu kontejnerů na určitý typ tříděného odpadu lze získat v místním měsíčníku nebo v každodenní relaci MÚ v kabelové televizi. Počet sběrných hnízd pro papír, sklo a plasty se neustále zvětšuje.

Výstavbou kanalizačního sběrače, jímž se připojil Radotín na pražskou kanalizaci, a postupným budováním kanalizační sítě v ulicích Radotína se odstraňuje kontaminace půdy ze starých a často netěsných domovních jímek na odpadní vodu a snižuje se tak i znečištění Berounky, která již v Radotíně protéká 2. ochranným pásmem vodárny v Podolí. Dávno pryč jsou časy, kdy měla Berounka tak čistou vodu, že v hloubce 70 cm byl vidět sebemenší kamínek. Nyní, vlivem intenzifikace průmyslu, podstatně zvětšeného objemu odpadních vod z domácností a nedostatečné kapacity mnohých čističek odpadních vod, se kvalita vody v Berounce značně zhoršila ve srovnání se stavem před 70 lety. V Radotíně je ve všech ukazatelích horší kvalita vody než kvalita Vltavy v Podolí. Fyzikální a chemická čistota odpovídá stupni III - IV, mikrobiologická stupni IV - V, tedy voda velmi znečištěná. Přesto v ní rybáři běžně uloví např. kapry, cejny, okouny a občas i štiku, sumce nebo parmu. Na březích vod je ke spatření dokonce i ondatra a norek. V Radotínském potoce, který je oproti Berounce čistější, žijí pstruzi. Pozornost zaslouží i malá lokalita Zděř, která je hnízdištěm vodního ptactva. U vodních ploch lze vidět např. ledňáčky nebo volavky.

Celé území Radotína je zásobováno pitnou vodou z veřejného vodovodu, jehož provozovatelem jsou Pražské vodárny, takže kontrolovaná kvalita pitné vody je stejná jako v jiných městských částech.

Radotín poskytuje svým obyvatelům dobré podmínky pro zdravé bydlení, neboť asi 2/3 jeho obyvatel žijí v rodinných nebo malopodlažních domech s dostatečnou plochou zeleně ve svém okolí. Lesy na západním a severním okraji Radotína jsou soukromým majetkem. Jejich vlastník věnuje zeleni patřičnou pozornost a jednotlivé úseky poškozených porostů jsou postupně nahrazovány novou výsadbou. Společně s malebným údolím Radotínského potoka umožňují lesy obyvatelům potřebný pobyt pro rekreaci v přírodě. V ní se návštěvníci mohou setkat i s méně běžnými živočichy, jako jsou např. muflon, kuna skalní, jezevec, výr velký, jestřáb, krahulík apod.