Slovo starosty
Slovo starosty
Poslední dny roku se nesou tradičně ve znamení klidu, rodinné pohody, vzájemné úcty a porozumění, oslav důstojných (Vánoce) i rušnějších (Silvestr). Tak zní teorie a někde to tak i bývá.
Přiznejme si ale, že naše společnost žijící v neustálých proměnách, menších či větších změnách a mnohdy v touze stále po něčem novém, neotřelém, něčem, co nám přinese úspěch, slávu a též životní jistotu a zabezpečení sebe i rodiny, nutí své členy k neustálé aktivitě, práci vždy a za každou cenu.
Nejenom „svět“, ale i my pádíme svými životy tak rychle, jak to jen jde. Jen abychom chvíli nezaostali a nebyli ze společnosti vyřazeni. Nejenom že pracujeme deset a více hodin denně, ale i po práci se scházíme s kolegy (a nejen na povinných firemních akcích dnes hloupě označovaných „team building“), sledujeme večerní (pardon noční) zprávy často jen proto, abychom příští den v práci „byli v obraze“. Jedeme naplno, nemáme na nic a na nikoho čas, rodiny se v posledních letech posunuly kamsi do pozadí. Přes všechny vypočítané příznivé ekonomické ukazatele jsme věčně nespokojení a unavení. A není divu. Úspěch, moc a peníze jsou velikými lákadly, drogou, lidé je prostě musí mít, když už je jednou ochutnali. Nemohou - nemůžeme - bez nich žít. A přitom za pár let té „jízdy“ nám třeba tělo vystaví stopku. Řekne si prostě dost, když to našemu rozumu nedošlo dříve.
Absurdní je, že naše problémy jsou naprosto marginální. Naše existence, navzdory všem krizím a výkyvům mezinárodních akciových i komoditních trhů, proplouvají v blahobytu a dostatku všeho hmotného, na co si jen vzpomeneme.
Vánoce by dnes měly být časem, kdy se člověk věnuje svým blízkým a vynahrazuje jim všechno, o co je během roku ochudil svou nepřítomností či malým zájmem. Zkusme ale jednou i něco navíc: myslet o Vánocích taky sami na sebe, zamyslet se nad vším, co považujeme za „životně důležité“. Neměli bychom si vážit života v klidné zóně ve středu Evropy? Světa s pořádkem a pravidly, která ctí většina společnosti? Světa bez masakrů, vyvražďování lidí s jiným názorem či odchylným jménem pro téhož boha, kde se neumírá na choleru či zápal plic, děti na svých tělech nenosí nálože, kde vězení je pro zločince a ne pro politicky nepohodlné? Uvědomme si, že náš svět je jedinečný. Važme si toho, važme si svých nejbližších a mějme úctu k dobrým lidem i sami sobě.
Vánoce plné rozjímání přeje
Mgr. Karel Hanzlík
starosta Městské části Praha 16 a šéfredaktor Novin Prahy 16
